Zloděj a imitátor špaček obecný

Zlobíme se, když vidíme, jak ze zahrádky před námi prchá s naší úrodou v zobáku, ale jinak ho máme rádi. Když zakloníme hlavu a podíváme se na oblohu, uvidíme, jak špačci v letu vytvářejí zajímavé obrazce.
Špaček obecný – Sturnus vulgaris – žije v celém mírném pásu Evropy a Asie. Jen na Pyrenejském ostrově ne, tam potkáme jen špačka černého.
Do Severní a Jižní Ameriky a východní Austrálie byl uměle vysazen, aby pro přistěhovalce byl vzpomínkou na vzdálený domov.
špaček v trávě
Vzhled
Je o něco menší než kos. Je dlouhý 22 cm, váží 80 g. Peří má černé, s kovově purpurovým až zeleným leskem a bílými skvrnami. Skvrny jsou největší po letním pelichání, ale postupně se obrušují. V létě opeření pomalu černá. K přepeřování dochází na podzim a to tak, že se nejdříve objevují černá pera s šedými špičkami na bocích, na krku a na hlavě.
Potrava
Loví hmyz, housenky, plže, červy a smlsne si na plodech a bobulích. Na začátku hnízdící sezony se živí jen živočišnou potravou a postupně přechází i na rostlinnou. Pokud ho chováme v zajetí, můžeme mu jídelníček zpestřit vařeným vejcem či tvarohem.
Rozmnožování
Je to stěhovavý pták. Po příletu se začne pářit v dubnu až v červnu. Využívá dutiny ve stromech, skalní pukliny a ti co žijí ve městech, si vyhledávají otvory na domech.
Hnízdo staví mohutné, miskovité a je ze suchých částí rostlin.
Samička naklade 5 – 7 vajec. V půl hodinovém intervalu se rodiče střídají na jejich sezení. Mladí se líhnou za 11 – 12 dní. Jsou slepá a holá. V hnízdě zůstávají 20 – 22 dnů. Hnízdo opouštějí v polovině května.
Stoupá počet těch, co zimují u nás.
Jak je učenlivý
Není novinkou, že špaček je dobrým imitátorem. Naučí se opakovat zvuky a slova. Když je od mládí v zajetí, zkrotne a je přítulný.
 špaček na větvi
I když jeho zpěv není nijak výjimečný, spíš by se dal nazvat hvízdáním a skřípáním, přidává do svého zpěvu nejen zvuky z okolí a hlasy jiných ptáků, ale zpívá se zaujetím. Vždy u toho sedí vzpřímeně, s polorozevřenými křídly, kterými občas prudce zamává.
Po zemi se pohybuje hbitě, ve vzduchu frčivě.
Má rád řidší světlé lesy, sady, parky a pohybuje se i v okolí lidských sídel.
Je to hlučný a společenský pták. Mladí pořád švitoří, staří napodobují různé zvuky.
Můžeme ho spatřit, jak vezme do zobáku mravence a „šmrdlá“ si s ním po peří. Tím se zbavuje vnějších parazitů.
V hejnech, kdy dělají nálety na sady nebo vinice se také navzájem chrání. Jejich predátorem je např. jestřáb, kdy je pro něj snazší ulovit osamoceného ptáka, nežli jedince pohybujícího se v semknutém hejnu. Spousta mávajících křídel a rychlé, synchronizované pohyby dravce zmatou.
Budky
Dříve se budky vyvěšovaly pro to, aby po dlouhé zimě lidé mohli vybírat hnízda s mláďaty a ty si připravovat jako pochoutku. V dnešní době vyvěšením budky jim i sobě pomáháme. V době, kdy mají mladé, starají se o zahrádku tím, že je krmí živočišnou stravou, kterou tam nacházejí. Dokonce chrání úrodu třešní tím, že vyhání cizí špačky.